zánik lázeňského komplexu Florencie – otázky a odpovědi
Karlovarskou veřejností v poslední době doslova „hýbe“ započatá demolice jednoho z nejcennějších lázeňských komplexů v Karlových Varech, lázeňských domů Florencie v Mariánskolázeňské ulici. V poslední době bylo publikováno již mnoho článků o této památkové katastrofě. Protože nastolené otázky zůstaly otevřené a nikdo z kompetentních orgánů na ně nechce evidentně odpovědět, pokládá Klub Za krásné Karlovarsko za svoji povinnost sdělit široké veřejnosti všechna fakta, za jakých okolností a hlavně proč se uvedené objekty bourají.
Lázeňský komplex Florencie, který stojí naproti slavným Císařským lázním (Lázně I.) v Mariánskolázeňské ulici, se skládá ze čtyř domů s historickými názvy – Stadt Moskau čp. 479/19, Neapel čp. 474/21, Quirinal čp. 995/23 a Rudolfshof čp. 223/25. Dům Moskau a Neapel byl postaven podle plánů vídeňských architektů H. Gangla a E. Felgela v letech 1908-1909. Dům Quirinal nechali postavit Julius a Katharina Pupp v roce 1895 podle plánů vídeňského architekta Alfréda Bayera. Dům Rudolfshof postavil Rudolf Knoll v roce 1888 podle plánů karlovarského architekta a stavitele K. Fischera – Birnbauma. Všechny objekty jsou zapsané ve Státním seznamu památek a lázeňský areál leží v památkové zóně. Proto je nutné při opravě nebo přestavbě získat souhlas příslušného výkonného orgánu státní památkové péče, jímž byl do roku 2002 referát kultury Okresního úřadu v Karlových Varech a po reorganizaci státní správy Magistrát města Karlovy Vary. Své rozhodnutí (ať již souhlasné či nesouhlasné) může tento orgán vydat až po vyjádření odborné organizace památkové péče – Památkového ústavu (dnes Národního památkového ústavu). Pro oblast Plzeňského a Karlovarského kraje (dříve Západočeský kraj) to je územní pracoviště Národního památkového ústavu v Plzni. Proto i v případě přestavby lázeňského komplexu Florencie na hotelový komplex ELLEN muselo být nejprve vyjádření Památkového ústavu v Plzni. Souhlas se studií přestavby na nejluxusnější hotel ve střední Evropě vyslovil sám ředitel Památkového ústavu, Ing. Karel Drhovský již v roce 2000. Ale až okresní úřad zjistil, že se jedná o památky a o tomto zjištění následně informoval ředitele Památkového ústavu v Plzni. Ten však své stanovisko nezměnil. Proto okresní úřad téměř kompletní vybourání interiérů všech domů nepovolil. Důvodem byla zejména skutečnost, že stávající objekty představují hodnotný příklad historizující architektury přelomu století s množstvím dochovaných umělecko-řemeslných prvků – zejména štukatérské výzdoby, zábradlí a vitráží. Pozoruhodným příkladem interiéru byl i salónek tureckého prezidenta Kemala Atatürka. Navržené řešení bylo shledáno v naprostém rozporu se zásadami památkové ochrany, neboť nerespektovalo ani dispoziční řešení památek včetně nosných konstrukcí, tak nebralo v úvahu ani výtvarné řešení interiérů s dochovaným uměleckořemeslným vybavením. Odsouhlasením přestavby by došlo ke zničení historických hodnot domů jako kulturních památek.
Přes tento zásadní nesouhlas byl při následném stavebním řízení v roce 2001 téměř stejný projekt ředitelem Státního památkového ústavu Ing. K. Drhovským znovu odsouhlasen. Vzhledem k velkému rozsahu bouracích prací vydal okresní úřad v roce 2002 opět nesouhlasné rozhodnutí a přestavbu zamítl. Proti tomu se vlastník odvolal ke Krajskému úřadu Karlovarského kraje, který rozhodnutí okresního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání. Při novém projednávání se k uvedené přestavbě opět vyjadřoval sám ředitel Státního památkového ústavu v Plzni, Ing. K. Drhovský, který s projektem přestavby vyslovil opětovně souhlas. V srpnu roku 2002 pak přestavbu překvapivě, a za velmi nejasných okolností, odsouhlasil i okresní úřad. Téměř okamžitě bylo vydáno stavební povolení. Už nepomohly ani zoufalé stížnosti karlovarských patriotů, ani nesouhlasná stanoviska profesora Mojmíra Horyny z Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Státního ústavu památkové péče v Praze, předních odborníků Klubu Za starou Prahu a ani Ministerstva kultury ČR. Sám Okresní úřad v Karlových Varech požádal Krajský úřad Karlovarského kraje o přezkoumání rozhodnutí, které jednoznačně porušilo památkový zákon - leč marně. Krajský úřad posoudil všechny podněty k zastavení rekonstrukce lázeňského komplexu Florencie jako neopodstatněné. Kontrola Památkové inspekce Ministerstva kultury ČR provedená v době od 12. března do 30. dubna 2003 zjistila na Krajském úřadě Karlovarského kraje závažná porušování památkového zákona i vadnou činnost či nečinnost správních orgánů a prokázala protizákonnou činnost orgánu státní památkové péče i ve věci schválené stavby hotelového komplexu ELLEN – Florencie Karlovy Vary. Podle závěrů Památkové inspekce je rozhodnutí příslušného orgánu státní památkové péče (v tomto případě Okresního úřadu v Karlových Varech) v zásadním rozporu se zákonem o státní památkové péči, neboť považuje za přípustné rozsáhlé poškození a znehodnocení kulturních památek, nezabezpečuje jejich zachování a ochranu jak správnímu orgánu ukládá cit. ustanovení zákona. Jedná se o závažné porušení právního předpisu – o nezákonnost ve věci samé. Památková inspekce uvedla jednotlivé návrhy opatření k důslednému hájení zájmů státní památkové péče. Mimo jiné měl Krajský úřad ve věci hotelového komplexu ELLEN – Florencie zahájit mimoodvolací řízení a přezkoumat nezákonné rozhodnutí Okresního úřadu Karlovy Vary. Termín byl stanoven do 10.7.2003. Protože se tak nestalo, podal Klub Za krásné Karlovarsko podnět Krajskému úřadu k zahájení konání, které měl Krajský úřad učinit sám. Jaká však byla odpověď? K uvedené záležitosti nám bylo sděleno, že předmětné rozhodnutí, kterým byla stavba hotelového komplexu ELLEN shledána za přípustnou, již bylo jednou posuzováno a podnět ke zrušení byl odmítnut jako neopodstatněný. Přes všechny shromážděné argumenty předních odborníků nebylo shledáno takové porušení právních předpisů, jež by zakládalo nezákonnost napadeného rozhodnutí. Mimoodvolací řízení je vždy zahajováno z moci úřední. Krajský úřad, který je v tomto případě příslušným správním orgánem vyššího stupně, který odvolání řeší, nám neopomněl sdělit, že nikdo není oprávněn do kompetence správního orgánu zasahovat - což jinými slovy znamená, že není možné zahájení řízení správnímu orgánu jakkoliv nařizovat. Protože nebyly v předmětné věci shledány žádné důvody k přezkoumání, nehodlá Krajský úřad Karlovarského kraje činit žádná další opatření. Jinými slovy – v památkové zóně Karlovy Vary je možné cokoliv – třeba i zbourat všechny památky. Chápání smyslu památkového zákona i památek samotných je tak stejný jako v dobách nejhlubší totality. Hluboký rozpor v „teorii a praxi“ je však nejvíc zřetelný zejména v činnosti Památkové ústavu. V tomto případě lze konstatovat, že kdyby nebylo třech souhlasných stanovisek samotného ředitele Památkového ústavu v Plzni, Ing. Karla Drhovského, nebylo by ani souhlasného rozhodnutí Okresního úřadu v Karlových Varech a nebylo by ani dnes již zahájené demolice lázeňských domů Florencie.
Dle našeho názoru není ale možné s tak bezprecedentním porušováním památkového zákona nadále souhlasit. Občanské sdružení Klub Za krásné Karlovarsko proti tomuto porušování zákonů České republiky rozhodně protestuje a žádá všechny kompetentní orgány o neprodlené provedení takových opatření, které by tuto zničující „rekonstrukci“, směřující ke zničení unikátních památkových hodnot v městské památkové zóně Karlovy Vary, zastavily.
Klub Za krásné Karlovarsko