karlovy Vary postižené
Karlovy Vary jsou dnes v odborných kruzích zabývajících se ochranou kulturního dědictví vnímány jako město s nejvíce ohroženou městskou památkovou zónou v celé České republice. Přitom právě Karlovy Vary byly a jsou synonymem proslaveného lázeňského místa, zachovávajícího typický lázeňský kolorit 19. a 20. století, pro jehož zachycení sem každoročně přijíždí mnoho lázeňských hostů. Svou uceleností a stylovou jednotou představují jeden z nejvýznamnějších územních celků architektury historizujících slohů u nás. Architektura přelomu 19. a 20. století je tedy pro Karlovy Vary stěžejní. Přesto však dochází na základě obecných představ o nevýznamnosti architektonické tvorby 2. poloviny 19. století stále k její degradaci a zhoubě. Není to jen otázkou doby nedávno minulé. Všichni snad máme ještě v paměti boj o jeden ze symbolů Karlových Varů, o dům Bílý lev na Tržišti, který skončil jeho nesmyslným zbořením. Po změně společenského systému v roce 1989 se zdálo, že jsou konečně Karlovy Vary se svou historizující architekturou zachráněny. Jak se dnes ale ukazuje, bylo to pouze pošetilé přání. Skutečnost je zcela jiná a dá se říci, že i daleko dramatičtější. Přestože bylo historické jádro Karlových Var prohlášeno v roce 1992 Ministerstvem kultury ČR za městskou památkovou zónu (která má za cíl, mimo jiné, ochránit i stavby dosud přímo za památky neprohlášené a s nimi i celé prostředí lázeňského města), dochází zde k dalším nevhodným zásahům. A to vše se souhlasem kompetentních míst, neboť je to prý „v zájmu Města“. Už ale není možné dále mlčet a přivírat oči před nevybíravým ničením kulturních hodnot. Většina těchto kauz, odehrávajících se po roce 1989, byla publikována v denním i odborném tisku. Přesto je zdánlivě vše v pořádku a bourá se vesele dál. Proto shrňme alespoň tyto nejzávažnější případy nelítostné exploatace lázeňského města.
Terminus. Poslední domy řadové zástavby Divadelní ulice, stojící těsně vedle Grandhotelu Centrál, byly dovedeny účelově do havarijního stavu a ponechány svému osudu, až se zřítila část štítové zdi. Vlastník objektů, Město Karlovy Vary, pak urychleně přikročil k jejich „nezbytné“ demolici. Dodnes zde zeje černá díra a z místa se stal druhý karlovarský kamenolom. Pokud však uzříme neuvěřitelné plány nové výstavby, která sem (na toto strategické místo za chloubou města, Městským divadlem) umisťuje jeden obrovský panelový dům, pak si nezbývá než přát, aby se zde raději nestavělo. Alespoň do té doby, než bude toto místo patřičně zhodnoceno.
Pozdně barokní dům čp. 357/6 na Lučním vrchu. Původně zde stály dva drobné domy č. 4 a č. 6 štítem směrované ke Staré Louce, v patře měly zachované hrázděné zdivo, v přízemí barokní trámové stropy. V zadní části domu se nacházely sklípky tesané částečně do skály a zaklenuté valenými klenbami, které pocházely patrně ještě ze starších dob. Pro obchodní kapitál však měly jednu nevýhodu – byly malé, a tak musely nemilosrdně ustoupit vizi šestipatrového velkého hotelu. Přes počáteční nesouhlas památkářů opět nařídil stavební úřad demolici. Demolice proběhla ještě před nabytím právní moci rozhodnutí na konci října 2002. Jedno z posledních romantických zákoutí v Karlových Varech tak padlo za oběť touze po zisku. Bezohledný zásah učinil konec poslednímu pozdně baroknímu charakteru ve městě vůbec.
Lázeňský dům sv. Josef v Zahradní ulici. Postaven byl v letech 1888-1889, rozšířen v roce 1908. Lázeňský ústav sv. Josefa byl největším kněžským lázeňským ústavem v českých zemích. Tomu odpovídala i honosná kaple s jedinečnou výmalbou, s použitím 24 karátového zlata. Přes nesouhlas památkářů nařídil stavební úřad podle tendenčního statického posudku odstranění stavby. A to bez možnosti zpracování oponentního statického posudku i bez zpracování základní dokumentace (zaměření, fotodokumentace či alespoň transferu cenné výmalby). Dne 29. dubna roku 2003 započala demolice, při níž nebylo možné zachránit ani to nejmenší, nesměla zůstat žádná vzpomínka.
Dům Britania v ulici Karla IV. Postaven byl v 70. letech 19. století ve stylu tehdy módní windsorské novogotiky s výraznými zalamovanými nadokenními římsami na fasádě. Tvořil tak hodnotnou součást zástavby celé ulice. V interiéru se ve vstupním vestibulu dochovaly novorenesančně nadýchané supraporty (ozdoby nad dveřmi) a schodiště v ladné křivce točené na půdorysu podkovy s litinovým zábradlím. Odsouzen k demolici byl jenom proto, že nemohl být výškově bezbariérově propojen se sousedním domem Růže v jednotný lázeňský komplex. Zbourán byl ve stejné době jako dům Sv. Josef, v dubnu a květnu roku 2003.
Hotelový komplex Florencie v Mariánskolázeňské ulici. Čtyři domy z přelomu 19. a 20. století přímo zapsané jako nemovité kulturní památky se mají přebudovat v luxusní hotel. Zachovány mají zůstat pouze fasády a částečně jen některé pokoje u uličního průčelí, vše ostatní se má vybourat včetně schodišť a vestibulů. Dosud byl zachován bohatě zdobený interiér domů s cennými doklady uměleckých řemesel přímo od vídeňských firem, překrásná štukatura, vitráže s historickými pohledy na barokní a klasicistní Karlovy Vary, které jsou hojně publikovány. Přitom domy nebyly nikterak poškozeny. V rámci stavebního řízení bylo zpracováno velké množství zamítavých stanovisek. Ale ani to nepomohlo, a tak se již první dům Quirinal začal bourat.
K tomuto výčtu můžeme připočítat další řadu vnitřních demolic, po nichž zůstává z historické památky pouze slupka obvodového pláště, která navíc „rekonstrukcí“ vymění svou originální tvář za pouhou karikaturu. Jedním z nejtragičtějších příkladů lze uvést totální vybourání interiérů jednoho ze symbolů Karlových Varů – barokního domu Krásná Královna na Staré Louce. Za obnovenou fasádou z polystyrenu se sice zachovala hrázděná průčelní stěna, ale všechny původní hrázděné konstrukce s jedinečnými nástěnnými malbami uvnitř domu byly vybourány. Dnešní interiér je nově vybudován v duchu, jaký v Karlových Varech nemá obdoby. Rovněž secesní portál s reliéfem „krásné císařovny“ Marie Terezie je úplně nový. Je to příklad typické rekonstrukce, po které z původního historického domu nezbylo téměř vůbec nic. Dalším příkladem je připravovaná demolice klasicistního domu č. 35 v Mariánskolázeňské ulici, prvního vojenského lázeňského domu v Karlových Varech. Přestože jde o památku, jeho zbourání bylo opět schváleno přímo ředitelem Památkového ústavu v Plzni. Posledním takovým případem, který se chystá, je nástavba hotelu Richmond. Že to je památka a další charakteristický symbol města?
A tak bychom mohli pokračovat dále a dále. Všechny tyto zásahy činí z Karlových Varů nikoliv ohrožené město, ale již přímo město postižené. Je to skutečná památková katastrofa, před kterou odborníci varovali již v roce 2002. Nikdo tehdy neslyšel a nyní je zřejmě již pozdě. Památková ochrana našeho nejvýznamnějšího lázeňského města je natolik paralyzovaná, že se již vůbec nejedná o památkovou péči. Nyní se bojuje už přímo o samotnou existenci Karlových Varů jako historického města. Vedle systémového problému (systém památkové péče v celém svém souhrnu) je to zejména problém morální. Za uvedený stav je někdo konkrétní samozřejmě zodpovědný. Úřady a úředníci placení státem za ochranu památek, čili námi z našich daní, evidentně neplní své povinnosti. V jiných kultivovanějších zemích by pak byl následek zcela jasný. Věříme však, že stále ještě jde započatou zkázu zastavit a dosti pošramocenou reputaci památkové péče v Karlových Varech napravit.
Klub Za krásné Karlovarsko