Možnosti památkového fondu Karlových
Varů ve 21. století
Jaký mají Karlovy Vary potenciál
Karlovy Vary představují svou uceleností a stylovou jednotou jeden z nejvýznamnějších územních celků architektury přelomu 19. a 20. století na území České republiky. Naše nejproslulejší lázeňské město, kdysi světové lázeňské středisko, se postupně proměňovalo a dotvořilo na samém konci 19. století, tedy v období historizujících slohů. Architektura města dodnes zřetelně zachovává patinu a patos své doby, typický lázeňský kolorit, pro jehož zachycení sem každoročně přijíždí mnoho lázeňských hostů.
Lze tak oprávněně tvrdit, že Karlovy Vary mají zcela mimořádný památkový potenciál, který lze také zcela mimořádně zhodnotit v cestovním a turistickém ruchu. Lázeňští hosté a turisté vyhledávají Karlovy Vary zvláště pro jejich charakteristické prostředí. Vedle lázeňské a léčebné funkce je tak pro lázeňské město závažná a podstatná i městská turistika zaměřující cestovní ruch na město jako takové s důrazem na jeho městské centrum. Je to rychle se rozvíjející forma cestovního ruchu podporovaná zejména historickými a kulturními atraktivitami. Jednou z největších atraktivit města, vedle přírodního fenoménu zdejších zřídel a zejména proslulého Vřídla, jsou především jeho urbanismus a historická zástavba. Stavební památky jsou tvořené typickou lázeňskou architekturou.
Historizující architektura je tedy pro Karlovy Vary stěžejní. Přesto však docházelo a stále ještě dochází k její degradaci a zhoubě na základě obecných představ o nevýznamnosti architektonické tvorby 2. poloviny 19. a počátku 20. století. Architektura historizujících slohů byla po léta označována jako architektura buržoazní, falešná a lživá. Obecným přístupem a rysem doby byla snaha co nejvíce změnit a proměnit stávající tvář města a městu tak vtisknout výrazně moderní ráz. O tom, jak byla architektura Karlových Varů honosná si můžeme dnes udělat představu již značně torzovitou, přičemž výzdobu interiérů známe často již jen z historické dokumentace. Bohaté štukové dekorace byly otloukány, odstraňovány byly původní dlažby, kvalitní omítky byly nahrazovány novými, mnohdy značně nekvalitními. Autentická výmalba se zachovala jen v málo objektech Karlových Varů. Vzhledem k nedostatečné údržbě stávajícího fondu byly objekty přivedeny až na samý práh únosnosti. To bylo záminkou pro rozsáhlé demolice, projektování a výstavbu „moderních“ novostaveb. Proluky po demolicích určují vzhled samotného středu města dodnes. Většina novostaveb do svého prostředí nezapadla, nová architektonická tvorba vycházela programově ze základního principu neovlivnitelnosti svým okolním prostředím. Jako příklad může sloužit nová Vřídelní kolonáda (kdysi Kolonáda Gagarinova) , vybourání celé Chebské ulice s unikátní Mattoniho vilou a výstavba hotelu Thermal v údolí říčky Teplé, stavby nových lázeňských domů v blízkosti sv. Maří Magdalény a mnoho dalších.
Listopadovou revolucí v roce 1989 nastala příležitost tento neblahý osud Karlových Varů zastavit. Ze všech stran byla tehdy deklarována snaha o zachování karlovarské architektury. Proto byla v roce 1992 pro celé lázeňské i obchodně správní území města Karlových Var vyhlášena městská památková zóna. V 90. letech pak nastal stavební boom, pro Karlovy Vary zvláště tíživý. Vkládanému kapitálu je zde přisouzena velmi rychlá návratnost. Maximálnímu zisku je podřízena téměř každá druhá rekonstrukce lázeňského objektu, domu či penzionu s požadavky na technické vybavení vysoké úrovně a maximální komfort. Myšlení a přístup k památkám se příliš nezměnily. Pokud některý z objektů nevyhoví v požadované lůžkové kapacitě, je nemilosrdně odsouzen k likvidaci se záměrem vybudovat větší a prostornější budovy. Jako příklad může sloužit slavný dům Bílý lev na Tržišti , barokní domy Strauss a Kronne na Staré Louce, dům Therminus vedle městského divadla, nebo proslulý dům Krásná královna s barokní hrázděnou konstrukcí a unikátními barokními a klasicistními malbami v interiéru, z něhož zůstal pouze skelet obvodového zdiva.
Nebezpečí ztráty památkového potenciálu Karlových Varů
O
významu vazby mezi cestovním ruchem a památkovým fondem jistě nikdo
nepochybuje. Cestovní ruch je považován za zcela legitimní formu využití a
zhodnocení fondu přírodního a kulturního dědictví. Každý, kdo
spravuje určitou formu kulturního kapitálu, má určitou možnost, jak s ním
nakládat: může připustit jeho zanedbávání a postupnou degradaci, může
jej udržovat, či jej může vhodnou investicí zhodnocovat. Lze říci, že stěžejním
cílem by mělo být zhodnocování a rozvoj
kulturního kapitálu, který daná památka, nebo lokalita představuje – ve prospěch
jeho vlastníků i širší veřejnosti, potažmo celého státu. Jedná se
tedy o celospolečenský zájem.
Stěžejním faktorem takovéhoto zhodnocení je v mimořádně konkurenčním prostředí spojené Evropy zejména absolutní kvalita. K veřejnosti promlouvá nejen vnější vzhled památky, ale také interiér, což vše dohromady vytváří určité prostředí. Zdrojem emotivní zkušenosti návštěvníků města je pak prožitek - schopnost vnímat a prožívat nabízený kulturní produkt. Motivace pro opakovanou návštěvu daného místa je vyvolána právě tímto prožitkem
S tím souvisí i image daného města nebo regionu. V prostředí vzrůstající konkurence mezi památkově hodnotnými centry je důležité, aby lokalita uměla patřičně prodat svoji specifičnost a odlišnost. Profil kosmopolitního “kulturního“ centra, jakým Karlovy Vary vždy po celý svůj historický vývoj byly, by se měl stát jeho klíčovým prvkem marketingové strategie, snažící se uspět v celosvětovém měřítku a obstát před svými konkurenty v soutěži o lázeňské hosty, turisty a mezinárodní kapitál. Zatím se však typická kosmopolitní charakteristika města v průběhu 90. let 20. století posunula až k jednolité národní společnosti téměř jednoho jazyka, kterou je obraz města v České republice dosti pošramocen.
Stále však dochází i k rozsáhlé a citelné devastaci základních hodnot města, což má za následek snižování jeho přitažlivosti pro klientelu kulturní turistiky a tím i oslabování jeho památkového potenciálu. Pokračují kompletní přestavby, při nichž jsou dále ničeny dosud dochované interiéry a zůstávají stát pouze fasády a obvodové zdi. Odstraňovány jsou původní, velmi cenné prvky, často nepoškozené a funkční, jen proto, že je nutné prostavět více peněz, než by jich bylo potřeba při pouhé opravě. Tyto kroky jsou pak ospravedlňovány tím, že se staré prvky nahradí „přesnými replikami“, což ale končí buď ve vytvoření neumělé kopie nebo přímo kýčovité napodobeniny. To nejdůležitější - původnost, autenticita památky, je tak ale nenávratně ztracena.
Autentičnost, tedy česky pravost či původnost, zahrnuje jak původnost a pravost dochované hmotné podstaty historické stavby, tak pravost původní, často autorské, architektonické či výtvarné formy díla. Součástí autenticity stavební památky je i její původní umístění, nenarušenost jejího prostředí a kontextu. Neadekvátní necitlivá novostavba v blízkém sousedství může autentický výtvarný účin stavby či historického souboru poškodit více než přímý zásah do její hmotné podstaty. Autenticita památky je tak dnes uznávána Mezinárodní radou památek a sídel (ICOMOS) za nejpalčivější problém současnosti.
Zvláště v Karlových Varech se tak projevuje známá absurdní situace – že nedostatek peněz je pro památky špatný, ale přemíra peněz znamená naprostou katastrofu, ze které se památky ve většině případů již nevzpamatují. Navíc musíme vidět tu skutečnost, že se jedná o nevratný krok – poškození památky a často i celého okolního prostředí jednou pro vždy.
Příkladem tu může být zcela zbytečné vybourání kompletně dochovaných a památkově chráněných domů lázeňského sanatoria Florencie , dnes upravených v kýčovitých formách na hotel Carlsbad Plazza, dále chvatné zbourání kněžského lázeňského domu Sv. Josef s hodnotnou vnitřní kaplí, zbourání dvou barokních domů v téměř nedotčené staré enklávě Karlových Varů na Lučním vrchu, v proporcích naprosto změněné sanatorium Richmond, nedávno demolovaný objekt Slunečních a plynových lázní, známých pod označením Lázně VI, jehož autorem byl slavných architekt Rudolf Wels (, a před 14 dny zbouraný starý židovský špitál v Libušině ulici z roku 1847. Nejhorší je však ta skutečnost, že se tak ve všech případech stalo bez zabezpečení byť základní dokumentace bouraných objektů. Karlovy Vary tak přišly o řadu památek bez toho, aby jejich podoba mohla být předána další generaci alespoň ve formě pouhé dokumentace.
Karlovy Vary byly vždy výraznou a velmi lákavou lázeňskou a turistickou destinací. A tou by měly zůstat i pro 21. století. Šanci mají přes veškeré své problémy stále značnou.
Mimořádným specifikem Karlových Varů je jejich kulturní a přírodní bohatství. Znaky turistické destinace, charakteristické pro Karlovy Vary jsou založeny právě na lázeňství a kulturní turistice využívající poznávání historických hodnot, kulturního dědictví a architektonického bohatství, včetně značného množství mimořádných kulturních památek. Evropský, ba světový význam Karlových Varů, vyniká zejména soustředěním dalších proslavených lázeňských středisek – Mariánských Lázní a Františkových Lázní do tzv. Lázeňského trojúhelníku západočeských lázní. Této skutečnosti by všechna města měla společně náležitě využít. Konkurence je blahodárná, společná spolupráce však může být pro všechny daleko prospěšnější.
Karlovy Vary zůstávají prvořadě místem poskytujícím jedinečné kulturní, estetické a duchovní prožitky. Na území města se přes všechny ztráty ve druhé polovině 20. století stále ještě zachovala specifická architektura, jejímž symbolem jsou chátrající Císařské lázně. Naším společným cílem by měla být snaha uchovat památkový potenciál našeho nejvýznamnějšího lázeňského města pro příští generace jako odkaz našeho kulturního rozvoje. Odpovídá to celosvětovému trendu úsilí o záchranu kulturních a přírodních specifik po celém světě.
Cílem by měla být snaha učinit město přitažlivým nejen pro jednu skupinu lázeňských hostů, ale také pro běžného zahraničního i českého turistu. Turista musí objevovat atmosféru města a jeho genius loci. Musí mít pocit neopakovatelnosti, vznešenosti a záhadnosti.
V koncepci podpory rozvoje cestovního ruchu a propagace Karlových Varů by tak měla mít nezastupitelný podíl i ochrana a údržba památek, a to nejen v jeho vlastnictví, ale rovněž při pomoci ostatním majitelům památek. A to vše v úzké spolupráci, na níž se podílejí jak orgány státní správy a samosprávy a odborné instituce, tak i občanská sdružení, jejichž práce bývá často podceňována a kritizována. Je smutnou skutečností, že v současnosti je takový lokální patriotismus, který výrazně charakterizoval českou společnost 19. a první poloviny 20. století, v našem prostředí téměř absentní. Jeho znovuzaložení a oživení je jedním z předpokladů k zachování kulturního profilu životního prostředí a výrazného posílení vskutku účinné ochrany památek.
Vytváření pozitivního obrazu a přesvědčivá prezentace města s jeho jasně srozumitelnou vizí ve 21. století by mělo být završeno novým naplněním pojmu "Karlovy Vary - největší salón Evropy pod širým nebem“ .