Karlovým Varům hrozí další ztráta na historickém dědictví

Bohatstvím Karlových Varů je bezesporu lázeňství. Toho si byli v minulosti vědomi Karlovarští natolik, že strach ze ztráty pramenů působil na celé generace jako noční můra. Zaniknou-li z nejrůznějších důvodů karlovarské prameny, propadne se město do bezvýznamnosti, to platí i dnes. Jenže kromě pramenů je naše město proslulé i přírodním prostředím a svými stavbami. Z Karlových Varů vybudovali naši předci velkolepé a světově proslulé lázeňské město. Dobře zde prosperovalo pod patronací místní správy několik velkých balneologických zařízení - Císařské lázně (Lázně I), Vřídelní lázně (Lázně II), Lázeňský dům (Lázně III), Nové lázně (Lázně IV), Alžbětiny lázně (Lázně V) a Plynové lázně (Lázně VI). Díky nekoncepčním krokům v oblasti balneologie a balneoterapie v minulých letech zůstaly funkční pouze Lázně III a Lázně V. Nejskvostnější Lázně I jsou po celá léta uzavřeny a chátrají, Lázně II byly zbourány v 60. letech 20. století, Lázně IV byly přestavěny na obchodní dům. I Lázně VI byly po privatizaci uzavřeny a nyní se dokonce uvažuje o jejich zbourání. Dnes již historická budova bývalých Plynových lázní byla postavena v letech 1926-1927 podle projektu tehdy již známého a renomovaného architekta Rudolfa Welse. Byl to zároveň jeden z posledních pozitivních zásahů do urbanismu lázeňského města.

Architekt Rudolf Wels byl jednou z nejpozoruhodnějších osobností naší meziválečné architektury. Studoval na vídeňské Akademii u Fridricha Ohmanna. Ve Vídni navštěvoval i kurzy Adolfa Loose, jehož vliv byl pro jeho budoucí architektonickou tvorbu velmi značný. Od 20. let 20. století působil Rudolf Wels v Karlových Varech. V letech 1921-1922 zde přestavěl a postavil nové objekty proslavené sklářské firmy Moser. V letech 1923-1925 vypracoval projekt pro Hornický dům v Sokolově, kde  o rok později postavil i dvě školní budovy – měšťanskou školu a Českou školu. Mezi jeho nejzdařilejší práce vůbec však patří budova nemocenské pojišťovny (dnes Poliklinika) na náměstí Milady Horákové, lázeňský dům Bellevue a také budova Lázní VI v Karlových Varech. Ve 30. letech se Rudolf Wels přestěhoval do Prahy, kde založil ateliér spolu s ing. Guido Lagusem. V roce 1942 byl Wels internován v Terezíně a následující rok odeslán do koncentračního tábora v Osvětimi, odkud se již nevrátil. Tak jako mnoho jiných, pro které byl německý jazyk jazykem mateřským, zařadil se  i Rudolf Wels mezi „zapomenuté“ osobnosti meziválečného Československa. Význam Rudolfa Welse připomněl náš přední architekt Zdeněk Lukeš spolu s dalšími „zapomenutými“ na výjimečné výstavě „Splátka dluhu - Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938“, konané v galerii Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze. Výstava tak chtěla splatit mnoholetý dluh, který k nejvýznamnějším německy mluvícím architektům uvedeného období dosud máme. Pro značný ohlas byla výstava představena i v Německu, v Českém centru v Mnichově.

V samotných Karlových Varech však jméno Rudolfa Welse zná jen málokdo, natož aby se zde jeho dílo koncepčně chránilo. A přesto jsou výše uvedené stavby nejvýznamnějšími památkami meziválečného období. Lázně VI byly postaveny bezprostředně po odkrytí významného zdroje plynného CO2 v prostoru dnešního pramene Dorotka a původně byly provozovány jako plynné a sluneční lázně. Architekt proto na střeše objektu umístil velké a prostorné terasy se sloupovými pergolami ke slunění. Vstupní vestibul na půdorysu kruhu byl pojat jako interiér klasicistního templu se schody z bílého mramoru a malbou ve vrcholové kupoli. Přes stavební zásahy zůstal neoklasicistní výraz objektu zachován a Lázně VI dotvářejí charakter jižní části lázeňského území.

Vzhledem k tomu, že nový majitel uvažuje o demolici tohoto nádherného objektu, na jehož místě by měl vyrůst sedmipodlažní obytný dům, upozorňujeme jako karlovarští patrioti na to, aby nebyl použit již vyzkoušený „demoliční paragraf“. Vzpomeňme dům U bílého lva, vzpomeňme dům Sv. Josef. Neradi bychom byli svědky zbourání Lázní VI zdůvodněného jediným posudkem bez jakýchkoliv vyjádření kompetentních orgánů.

Máme rádi Karlovy Vary a nechceme již mít pocit, že, co se jinde chrání s náležitou úctou, se u nás doma boří. Každý rozumný člověk a také každá rozumná společnost si zdroje své obživy, svého bohatství pečlivě chrání. Nechceme být proto jen němými svědky zániku dalšího ze symbolů karlovarského lázeňství a voláme po zachování Lázní VI.

                                                                                              Klub Za krásné Karlovarsko